Konec prázdnin, aneb život bez počítače

Člověk v životě někdy pozná, že došel na konec cesty, či prostě neví kudy dál, když se mu před obzorem zjeví nová možnost, kterou předtím opovrhoval. Mně se objevila nová možnost a tou je život bez výpočetní techniky.

Žít, či nežít virtuálně ve světě iluzí

Virtuální život je cesta bez ničeho a s nikým, většina lidí co znám se nepohybuje na úrovni, které jsem já propadl a naopak já nesdílím radosti jiných.

Hodně takových jako jsem já vidím na Internetu, jde často o velmi proslavené jedince Internetového světa, kteří měli to štěstí, že dokázali prorazit dříve než já a nyní pokud nejsou republikově známými mají alespoň web, kde publikují své názory na dosti vysoké úrovni, které postupně opouštějí.

Já také publikuji názory a po mnoha hodinách strávených u počítače začínám chápat něco čemu se říká život i mimo počítačovou terminologii celodenního sezení. Ptal-li by se mě někdo proč nechápu něco tak banálního, tak bych patrně odpověděl nevím, ale já objevil cestu, jak se naučit žít naplno mimo počítač.

Cestu k tomu jak se vymanit od počítače mi poskytl sport, jde o velmi zvláštní odvětví, kdy se počítačový guru dostane do styku se sportem a mě polapila cyklistika na úrovni profesionálního amatéra a jsem rád, že mě neopustila a věru neopustí.

Co jsem nedokázal na počítači lze nahnat na kole

Cyklistika mě polapila již 2 měsíce před koncem prázdnin roku 2008, kdy jsem dělal na webové stránky pro jednu společnost a v tehdejší době jsem byl značně zavalitější postavy, poněvadž jsem se víceméně hýbal jen při tělocviku, kterému jsem se také moc nevěnoval, až mě to naštvalo.

Byl jsem takřka odříznutý od dívek a ani jsem neměl možnost si najít dobrého kamaráda ve třídě, poněvadž vše bylo tak, že ráno jsem přišel a během pobytu ve třídě jsem se mohl bavit, ale jakmile jsem vyšel z budovy, byl jsem rázem sám a moc lidí se se mnou nebavilo.

Jako hlavní problém jsem viděl obezitu a hledal jsem cestu jak konečně definitivně zhubnout a zároveň se absolutně nedistancovat toho co mám v oblibě a našel jsem kolo, které bylo v garáži už nějakou dobu nepoužívané.

První jízdy na kole byly hrůzné, stačilo mi ušlapat 5 km, abych si zničil síly na celý den a to, že jsem měl potíže s obezitou mě umocnilo v chuti pokračovat, až jsem za 4 měsíce dokázal shodit 15 kg ježděním na kole, které mě de facto pomohlo se dostat z uzavření a nízké sebědůvěry.

Předtím jsem nemohl jít do bazénu, kamkoliv kde bych se měl odhalit poněvadž jsem se špatně cítil a dnes jsem schopen za den bez problémů ujet 60 km a i víc, když mě chytne náhlá chuť si někam zajet na malý výlet.

Cyklistika je skvělá jako droga

Netuším proč, ale všiml jsem si, že cyklistikou se nadchnou většinou napovrch introvertní jedinci, poněvadž za dobu co jezdím jsem v 85% na cestách sám a ani mi to moc nevadí, protože si v hlavě přebírám problémy jak soukromého, tak i počítačového světa a ten pocit, když šlapu do pedálů a už nemohu mi vrací sílu na duchu za ty roky zpět.

Nastane-li den, kdy bych nevyjel na kole, tak to co by mě dříve odpuzovalo mě dnes přitahuje a pokud si 2 dny nevyrazím na kole, tak bych si nudou u počítače, či pouhým bytím doma uhlodal prsty.

Nový školní rok, nová naděje

S nástupem nového školního roku očekávám značné zlepšení přístupu okolí ke mně, když jsem dokázal takto sám se sebou pohnout a osobně mě mrzí snad jenom to, že už nebudu mít možnost tolik hodin být u počítače (Divné, že?), poněvadž kolo mi našlo novou prioritu, když jsem v normálním pohybu nenašel smysl sportu.

Místo nových součástek do sestavy chci cyklistický dres a místo barev do tiskárny toužím po tachometru. Našel jsem novou image v kole a jistojistě nejen já.

Proč jsem tento článek sepsal

Tento web je víceméně čistě mým dílem a tímto článkem chci otevřít novou rubriku věnovanou sportu, abych měl možnost psát i o tématu, které má široké zastoupení a momentálně zajímá spoustu lidí.

Je mi zcela jasné, že většina stávajících čtenářů nenajde pochopení proč se v IT magazínu objeví rubrika sport, ale jde o účelovou věc a slovo magazín neohraničuje žádné téma, proto jde o jakýsi směr vytvořený mnou mezi magazínem a názorem.