Evoluce počítačových hráčů v maniaky

Tento článek je sepsán s úvahovým pojmem:

Zpětně po delší době je sepsán článek o humorné evoluci počítačových hráčů her, což je stručně řečeno vývoj uživatele od počítačově negramotného až popřípadě k specialistovi v hrách.

Opice slezly ze stromů a sedli si k počítači

Dalo by se jednoznačně říct, že uživatelé dnešních počítačů také kdysi dávno slezli ze stromů jako primáti, avšak od této doby uplynuly tisíce let a v dnešní době je počítač podřízen vlastní evolucí a zájmem uživatele zapojení se do běhu evoluce.

Evoluci počítačového uživatele lze definovat na několika úrovních, které jsou srovnatelné s vývojem primátů z řady Homo. Samozřejmě že, copak by to bylo za evoluci, kdyby neměla slepá ramena a jedno rameno, které končí někde na konci.

Záhady lidí pro lidi

Hazardním ramenem evoluce jsou Japonci, kteří drží světový rekord v počtu mrtvých hráčů her, kteří umřeli na dehydrataci, protože u her vždy zapomenou pít.

Je velmi udivující, že existují lidé, kteří přestali žít skutečný život a přešli do života her, kde se nikdy neumře a když je někdo postřelen, stačí stisknout klávesu ‚Esc‘ a nahrát poslední chvíli uloženého života.

Co třeba lidé, kteří zapomněli zaběhnout na záchod a lidově se pokáleli, jelikož jejich příšera dosáhla nové úrovně a být ve skutečném životě nemá cenu, když ve skutečném světě musíme chodit na záchod.

Co třeba lidé, kteří se zapomenou zvětrat a celý měsíc sedí u počítače na zadku, který provádí liposukci mozku a dává kapačky tělu, které má na zadních partii těla mozoly od sezení.

Labyrint duše a ráj srdce

Jak příhodný název knihy Jana Ámose Komenského pro definování složitých myšlenek lidí, jež jsou závislí na hrách jako narkoman na drogách.

Proč nebýt závislým na hrách?

Proč vlastně jsou hry, které hrají mladí a následně jsou na nich závislí? Proč jsou priority špatně seřazeny a proč vůbec existují hry, které dostávají lidi k závislosti?

Dnešní herní společnosti jsou obludná monstra, která ničí naše sny, představy a cíle. Vnucují nám své ideje a podkládají je na talíři pro nás a my je přijmeme za své. Proč se namáhat žít, když můžeme utéct od problémů tím, že je zameteme, či oddálíme a spadneme do propracované psychologie monopolů.

Skutečně stojí za to se vzdát studia, nebo práce jen kvůli několika tisícům čísel v bitech na serveru milované hry a každý den se trápit kvůli nesmyslu, který nic nepřinese, než spory a zaostalost oproti jiným lidem?

Již se nemusíme zabývat nad problémy přátelství, náš kamarád z Jamajky ve hře nás vždy v anglickém jazyce uchlácholí, abychom mohli i nadále ničit své myšlenky, že něco nehraje a mozek tím ochudili i o poslední obranný mechanismus, což je čest…

K čemu je čest. když ve hře mohu mít vyšší úrovně, které mi zajistí dostateční pochvaly od mých virtuálních spoluhráčů, kteří jsou alespoň tak chytří, že hře nepropadnou a umí vzdorovat…

Proč vlastně vzdorovat vlastním myšlenkám, když mohu sedět doma a nemyslet, jen hrát a za pár let ať již ze zdravotních, či psychických důvodů být svými nejbližšími odsunut, nebo být opovrhován a tím zbytek života sobecky strávit trápením svých nejbližších…

Boj prohrán krví, nebo vyhrán rozumem

Parodicky laděný název říká, že bychom se měli zamyslet nad hraním her, vše co vykonáme je pro nás, hra nám poskytne určitě odreagování, ale nemůžeme být sobci a odmítat lásku bližních místo virtuální reality a zamítat povinnosti. Jedině slabí lidé utíkají před realitou a tráví dny pocením u počítače se svými tučnými těly, která nejsou o nic lepší, než slabé nitro roztroušené osobnosti.