Jde o básničku, která vychází z touhy. Z marné a zbytečné touhy.
Jitřenka
Jitřenka nad obzor vstává,
a všechny mé sny odnesla.
Jitřenka dnu naději dává,
nad temnotu se povznesla.
Všechny kouty světa,
svým úsměvem rozzáříš.
Jitřenko má – nádherná.
Doufám, že si mě oblíbíš.
Otevřu ti dveře dokořán,
jen pojď dál – nestyď se.
Jsem tu samotinký sám,
a teď jsem tu jen pro tebe.
Chci tě obejmout a hladit,
tvé zlaté, vlnící se paprsky.
Chci se v tvých očích ztratit,
zahlédnout lásky – záblesky.
Je večer a ty odcházíš.
Necháváš tu mé srdce zas samotné.
Už o mně všechno víš.
Přijď zítra znovu – a změň mé srdce v tvé.
