Poprvé pro tento magazín je zavedena kategorie „Literární příběhy“ za účelem vyprávět příběhy a všemožné výmysly fantazie neušetřené ničeho. První příběh vypráví o bábovce a jejím osudu.
Bábovka a její životní úděl
Jednou, když už byla téměř černočerná tma, vyšla si bábovka do rušných ulic trouby. Jak noc plynula a bábovka procházela jednotlivé bloky obručí na pekáče, uviděl jí mravenec. „Bábovko, bábovko, dej mi ochutnat tvého těla! Již 2 dny jsem nic nepozřel a mé údy mě tíží hladem po tvých vrcholných ňadrech“ říká mravenec.
Bábovka jakýmsi zpytovaným krokem pokračovala v cestě kolem ventilátoru, když se před ním z ničeho nic objevila moucha a ladně usedla na zadečku bábovky.
„Co kdybys vodprejsk a neštípal mě pořád do prdele, beztak mám vajgl v hubě a mám depku, že mě sežere babiččin pes“ praví povýšeně bábovka a moucha na to zareaguje pohrdavým odletem z trouby.
Bábovka se již vrací z cesty domů, ba je již jen pár desítek skoků od formy, když se do trouby zadívá babička a huhňavým tónem si přitom zasmušile zpívá.
Bábovka celá vystrašená ukáže babičce svá ňadra a zadeček, načež ani toto nezabírá, začne bábovka žvýkat Orbit, až se babičce bábovka zhnusí a babka stará hodí bábovku do ulic trouby.
Bábovka naprosto vyčerpaná a psychicky zdeptaná se valí zpět domů doprostřed trouby, když tu opět potká mravence, který jí na počátku jejího výletu žádal o možnost si kousnout do ňader a tak bábovka s sebou vezme mravence doprostřed trouby a hraje si s mravenečkem až do příštího dne, přičemž se nechá okusovat.
Příští den je za oknem města celkem živo, bábovku probudí otevírání obrovských vrat trouby a v tu chvíli si bábovka uvědomí, že přišla o svá krásná a vrcholně čokoládová ňadra, proto se kolem sebe s nešťastně vyhlížejícím pohledem se rozhlédne, jestli není poblíž lotr mravenec, který jí připravil o pýchu z ňader.
Nikde však mravenec nebyl a bábovka na ty úžasně vzrušující hrátky z minulého dne rázem zapomněla a v zápalu vzteku na mravence se šla podívat k otevřenému oknu trouby, co se to v kuchyni děje.
Jako naneštěstí se k troubě připlazil dědeček a začal po bábovce se slinami v puse pohlížet na rozkousaná ňadra a nádherně porcovaný zadeček, což si bábovka ihned dle dědečkova bezzubého úsměvu uvědomila a proto křičela o pomoc: „Pomoc! Pomoc! Zachraňte mě někdo, ať jste kdokoli“ a z pozadí bábovky zaznělo „Kdokoli?“ a bábovka razantně, že ano a jen co to řekla, už vyletěla armáda masařek, které začaly dědečka kousat do lysé hlavy, jako by byl párek a dědeček se dal na plazivý úprk z trouby.
Bábovka celá v šoku se odhopsala domů, kde na ní již čekala moucha, bábovka na výraz vděku mouchu pozvala doprostřed trouby na návštěvu a jelikož moucha byla lakomá a ctižádostivá, pořád žádala bábovku, aby se mohla navečeřet z jejího zadečku až bábovku po mnoha a mnoha prosbách uprosila a bábovka jí dovolila si hrát s jejím zadečkem natvrdo.
Byla to vzrušující noc plná zvratů a převratů, až se bábovka dostala do fáze, kdy již byla téměř snědená masařkami, které si moucha podplatila tělem bábovky.
Když na to ráno bábovka přišla, bylo již příliš pozdě, jelikož jí masařky umlčely navždy ve svých žaludcích.
Poučení na závěr: Přílišná snaha vydržet může vést ke zničení jinými.
